Žena manažerka | Má dnešní žena na mateřské více volného času než před 25 lety?

Jste zde:
- Články
  - Rodina, Vztahy

Má dnešní žena na mateřské více volného času než před 25 lety?

17.08.2010 10:47

Navštěvuji kamarádky a známé, některé mají první miminko, jiné dvě malé děti, a když je tak pozoruji, říkám si, mají dnešní ženy na mateřské více volného času pro sebe než jsem měla před 25 lety já?

V dnešní době má žena tolik pomocníků, která já tenkrát neměla. Automatická pračka, myčka, napařovací žehlička, své auto, mobil, počítač, Internet, obchody plné různého zboží... Skvělé podmínky.

Já jsem měla první dítě v roce 1985 a dva roky na to druhé. Bydleli jsme v 1+1, manžel pracoval jako inženýr na z poloviny dělnické funkci, abychom dostali jednou byt, pračku jsme dostali zdarma od prababičky, točila prádlo jedním směrem, takže jsem vždy vyndala takový veliký spletený uzel, který jsem vhodila do vany a tam teprve prádlo máchala. Součástí praní byla pak malá ždímačka, kterou jsem musela držet, aby mi nezačala tancovat po koupelně a něco nerozbila. Vždycky jsem celá vibrovala, jako když dělník drží sbíječku. Mívala jsem z praní někdy ekzém na rukou, a to pak pomáhal prát manžel, než jsem se vykurýrovala. Pleny byly látkové, denně se pralo a žehlilo. Aby měly děti dobré kyčle, dávaly se 3 pleny najednou, ale výhodou bylo, že se děti naučily být bez plen do dvou let.
fam45_580 V obchodech toho moc nebylo a my, mladí manželé, inženýři po škole, jsme měli v té době jakožto inteligence nejmenší možné platy, museli jsme hodně šetřit. A tak jsem na šicím stroji šila oblečení pro celou svou rodinu a vždycky, když z toho děti odrostly nebo se nám něco už nelíbilo, prodala jsem to se ziskem na burze. Šila jsem podle Burdy, moderní oblečení, pro děti vše s obrázky, a jelikož v té době v obchodech nebylo skoro nic, na burze o to byl velký zájem. Na stroji jsem ušila i skleník z fólie a u mé babičky jsem pěstovala okurky, papriky, rajčata, no, prostě všechno co vás napadne. Každý rok jsem pak zuřivě zavařovala na sporáku v prádelním hrnci ovoce, zeleninu a různé mišmaše, které jsme měli rádi. Nebyl Internet, všechno jsem si vždycky vyčetla z knížek z knihovny a knížky jsem si i s oblibou kupovala. Mám dnes doma to, čemu někteří mladí říkají přežitek – knihovnu. Pletla jsem svetry, malovala obrázky na prkénka, drhala jsem různé aplikace na zeď a vše prodávala, abych pomáhala své rodině mít nějaký příjem navíc, aby peníze nenosil jen manžel. Bylo mi blbé, jen tak sedět doma, starat se jen o děti a rodinu. Děti jsem na mateřské učila anglicky, dodnes si pamatují, jak jsme si hráli s obrázky, a aby je to víc bavilo, sem tam jsem je naučila nějaké trochu sprosté slovíčko nebo nakreslila legrační obrázky. Když jsem šila, nakreslila jsem jim na kus látky panenku, zvířátko nebo auto a přišívaly knoflíky jako oči, nos, světla. Byly malé, jasně, že se někdy píchly, ale co, měly pak děsnou radost, že se jim to podařilo a čekali na tátu, aby se mu pochlubily. Prostě když jsem potřebovala něco dělat, vymyslela jsem dětem nějakou hru.

Synovi byly 2 roky, když se mi narodila dcera a hodně mi s ní tenkrát pomáhal. Už jako těhotná jsem ho připravovala na to, že bez něj to nepůjde, on bude ten důležitý, který všechno svou sestru naučí a bude jí chránit a já ho budu potřebovat, aby mně pomohl. A on byl skvělý. Jestli děti zlobily? Oba byly hyperaktivní, bylo jich všude plno a takové děti jsem chtěla. Zlobily jako každé děti a sem tam, když už mě to hodně lezlo na nervy, padla rána vařečkou přes zadek. Dnes někteří razí výchovu dětí bez jediné rány a já to neuznávám. Když vidím jak si už některé malé děti dovolují na své rodiče a oni jim jen domlouvají, říkám si, počkejte, až vyroste, ten vám dá co proto. Od malinka jsem děti učila, že platí jedno varování, druhé a pak přijde rána na zadek. Velice rychle se naučily využívat pouze první varování, při druhém jsem třeba jen vařečku vyndala na stůl a pak byl klid. Takže naše děti chytly nějakou tu ránu, když byly hodně malé, pak už jsem je "bila" pouze slovem.

Chodila jsem s dětmi stát fronty, tu dovezli banány, tu přišly botasky Prestige, manžel hlídal půl roku obchod a pak tam hodiny stál ve frontě, abychom měli při druhém dítěti automatickou pračku. Když jsme jí doma prvně spustili, seděli jsme všichni 4 před ní a jen s úžasem koukali, jak se vrtí....

Vždy po šestinedělí jsem začala pracovat, byla jsem tzv.domácí dělnice, pletla jsem svetry pro družstvo, byly jsme ženy, domácí otroci, ale vděčné za práci. Za velký svetr s norskými vzory jsme dostaly 180 Kč, průměrný měsíční plat byl tenkrát 2000 Kč, svetry šly na vývoz na Západ. Měly jsme normu 5 svetrů za měsíc, 4 dny na 1 svetr, jinak by práci dali jiné. Chodila jsem pak na punkce pravé ruky, dělaly se mi boule na karpálu.
Vždycky říkám, že mateřská byla fajn, děti prima, měla jsem i volný čas, mohla jsem si vyzkoušet všechny možné ruční práce, na které jsem neměla čas, když jsem předtím chodila do práce. Když bylo dětem 3 a 5 let, šla jsem do práce na plnou pracovní dobu a děti nastoupily do školky na celý den.

Má dnešní žena na mateřské více volného času? Pomohly všechny ty technické vychytávky, pokrok a plné obchody zboží k tomu, že si dnes žena více užívá svých dětí a má více volného času pro sebe než moje generace před 25 lety?

Autor: Jana Yahoda Peterkova
Přečteno: 363x Komentářů: 0

Má dnešní žena na mateřské více volného času než před 25 lety?

Líbil se vám článek? Dejte o něm vědět ostatním!

Buďte první kdo okomentuje tento článek