Profesionální image žena manažerka

Jak chovat Quessantské ovečky - Beránek nejí a nepije – co se mu stalo?

28.02.2014 20:40

Byl listopad 2013, lámal se 1. podzim - zima našich oveček. Když jsem byla doma, pouštěla jsem je i z jejich ohrady na zahradu kolem domku. Dívala jsem se na internet, zda se mohou otrávit některými keři a kytkami a s hrůzou jsem zjistila, že skoro 50% všeho je jedovaté.

Tis už jsem dávno vykopala a dala před dům, rododendron jsem zakryla igelitem. Bohužel i zelený břečťan jsem musela vykopat, což mě mrzí, chtěla jsem aby obrostl sloupky a zdi, ale je prý také hodně jedovatý pro ovce. Hortenzie je vůbec nezajímají, jehličnany a túje také ne, nejsou blbé, aby snědly všecko. Zatímco psi jsou ukáznění a vědí, že nesmí do 2 zvýšených záhonů, okrasného a kytkového se zeleninou, Lisa do nich běží vždy úprkem a ostatní za ní. Vedle jahod, ze kterých zbyly jen keříky tyček jako ježci, vypásly plevel mezi rostlinami, malé jehličnany jsem přikryla, neboť vykusují srdíčka na konci větviček, úplně na tyčky ožraly i veškeré typy keříků hebe, některé plošné skalničky jim také chutnaly.
Dne 20.11.2013 jsem ovečkám zase otevřela branku, holky běžely ven a beránek Bart šel pomalým krokem, minul mě, a když jsem mu nabídla jeho oblíbený kousek suchého chleba, čuchnul k tomu a šel pryč. Jindy na mě okamžitě loudí, strká do mě a najednou nic.... Říkala jsem si, co se mu stalo a začala jsem ho víc pozorovat. Nejedl ani trávu. Vždycky se někde postavil, stál i 2-3 minuty na místě, pak se pomalu přesunul jinam a nic nejedl, jen koukal kolem. Večer, když jsem je zavedla zpět do ohrady, dala seno do krmelce, a on zase nic. Koukal jen na holky, jak žerou seno jak divé, čuchnul k senu a stoupl si opodál.

Další den ráno, to samé, nic nejedl, nepil. Volala jsem veterináře a on řekl, že se zastaví, až pojedou kolem. Přijeli dva muži, byli jsme všichni v ohradě, já držela beránka, jeden veterinář ho poslouchal stetoskopem a druhý držel injekci, že mu jí pak dá. Veterinář říkal, že vůbec neslyší, že by mu to v břiše pracovalo, a že mu dají injekci a uvidí se. Ani nevím, jak se to stalo, ale omylem jsem beránka pustila a ten, co se 2 dni loudal najednou sprintem utekl. Chvíli jsme se ho snažili ve třech chytit, ale bylo to beznadějné, dokonale vždycky proklouznul. Omlouvala jsem se, a veterináři odjeli s tím, že kdyby něco, ať přijedu kdykoliv večer na veterinu a ať mu mezitím zkusím dát ovesné vločky, lehce posolené.
Jela jsem koupit vločky, beránek k nim čuchnul a odešel. Holky když zjistily, co je v misce, to byl zájem a velká přetlačovačka, která toho bude mít víc. Večer už jsem tak jako kdysi psům dala aspoň beránkovi Bártovi do tlamy 3 dávky vody plastovou injekcí. Tak divně házel hlavičkou, jako když tu vodu nemůže ani spolknout. Šla jsem spát a říkala si:"Bude ráno živý? Co se mu to sakra mohlo stát?"
V pátek jsem přijela odpoledne domů, pustila ovce z ohrady do zahrady a beránek opět beze změny, prošel pomalu kolem mě, ke chlebu jen čuchnul a šel si někam na zahradu stoupnout. Nežral trávu, jen koukal kolem sebe a sem tam se loudavým krokem přesunul ke svým holkám.

Byla jsem už nervózní, víkend před námi, pojedu s ním večer na veterinu. Ale jak ho tam mám dovézt? Vždyť se ani nenechá chytit, co když mi za jízdy rohama prorazí sklo u kufru? Mám auto kombíka. Celé odpoledne jsem přemýšlela, jak tam mám dopravit berana v autě.
Nakonec jsem se rozhodla, že ho svážu, viděla jsem to jako holka v Indii. Natrhala jsem si 3 pásy ze starého flanelového pyžama, protože provaz by ho asi řezal do nohou. Připravila jsem si auto, ne kufr, ale posunula jsem sedadlo spolujezdce dopředu a dala jsem igelit a na něj deku na zem za přední sedadlo. To kdyby mu z úleku vypadl nějaký bobek nebo se počůral. Pak jsem ani nevím jak, ve chlívku beránka Bárta svázala. Nejprve k sobě zadní nožky, pak přední, a přední a zadní nápravu jsem ještě spojila tím třetím, aby nemohl nožkami kopat. Položila jsem ho pak do auta za to sedadlo a jela jsem ve tmě a dešti na veterinu, jednu ruku na volantu a druhou na Bártovi, který se pokoušel sem tam vyskočit.

Lilo, byla tma a na naší cestě zrovna opravovali most a já neznala jinou cestu. Nějaký Ukrajinec mi poradil kudy jinudy jet, takže jsem ještě ve tmě hledala novou cestu a stále držela beránka.
Na veterině byli 2 starší, zkušení veterináři, jeden Bárta poslouchal a říkal, že mu nic není. Ten druhý se mě ptal, proč ho mám tak svázaného, asi něco takového ještě v životě neviděl :-) Nevěděli, proč nic nejí a nepije už několik dní.

A najednou říkám: "Prosím vás, ale dneska jsem ho jednou viděla, jak čuchá hnědé Lise pod ocásek a pak k ní jde a položí svou hlavu na jeden její bok a zamručí a pak na druhý bok a zamručí, není třeba zamilovanej?" A oni na to: "To klidně může bejt. Aháááá, tak to má chlapec poprvé za sebou", a oba se usmívali.

Připadala jsem si najednou hrozně srandovně a zároveň se mi chtělo smát na celé kolo. Tak můj beránek se zamiloval, nejí a nepije a já ho chudáka svážu do kozelce a otravuji tím veterináře. Bart dostal nějakou vitamínovou injekci, kterou mu spíš dali jen kvůli mě, abych nejela zbytečně a dala už pokoj.
Bylo dobře, že cestou domů jsem jela ve tmě, protože jsem se musela smát jak blázen. Je to legrace, že i takový malý beránek nejí a nepije několik dní, protože se poprvé zamiloval a čeká ho první sex. Je to jako u lidí, nevím jak u vás, ale já když se zamiluji, tak mně mozek přepne na jiný level a také na začátku zhubnu.

Bárt pak ještě nic nejedl, ale postupně zase začal a v pondělí  25.11.2013 zase běhal, skákal a pral se o suchý chleba jako dřív. Dne 2.12. jsem ho viděla, jak zase běhá za černou Maggie, čuchá jí pod ocásek, spolu se hlavičkami jemně trkají a sem tam si na ní vyskočí. To už ale nedržel dietu, věděl jak na to, měl své první s Lisou za sebou. Od té doby začal také mě i ostatní lidi zkoušet trkat. Stal se z něj chlap a já jsem zvědavá, zda se narodí v 2014 nějaké miminko, Quessantské jehňátko.

Zde je na obrázku Bart v únoru 2014 - stále mu ještě rostou rohy

p2254332_737_590

 

p2254334_737_590

 

2. nevěsta v pořadí, Maggie

 

p2254328_23022014_737__590

 

1. nevěsta, vůdkyně Lisa, velmi chytrá a i paličatá, tady se jí zrovna nechtělo zpátky do ohrady

 

p2254343_737_590


Autor: Jana Yahoda
Přečteno: 4867x Komentářů: 1

Líbil se vám článek? Dejte o něm vědět ostatním!

Přidejte svůj komentář k článku - váš názor nás zajímá

 
:-)) ahoj Jani .....jak jinak by si se k těm farmářskym zkušenostem dostala , kdyby si se ve výsledku neuměla zasmát - i my jsme vlastně jen zvířátka :-) PS: ....bojuj ! Vidno , že jdeš správným směrem ;-) Sona
Sona 01.03.2014 08:01

Pozvánky

Zajímave weby
Jana Yahoda Osobni manazerske poradenstvi a koucink pro podnikatele a top manazery OnlinE manazerske dovednosti pro podnikatele a top manazery od Jana Yahoda