Čekání na Vánoční dárky
04.12.2011 10:50
Každý z nás si jistě vzpomene, jak si jako dítě nebo teenager něco hodně přál a pak pod stromečkem hledal a hledal, zda tam ten dárek je nebo ne.
Někdy tam byl a my jsme zářili radostí jak rozsvícená žárovka a někdy jsme jej nedostali ani další rok, ani další... a koupili jsme si jej třeba z nostalgie až v dospělosti. Stalo se vám něco podobného?
Dnešní doba se mi zdá v lecčems divná, na jedné straně do nás hustí, jak máme šetřit suroviny a zdroje, na druhé straně se vyrábí výrobky tak, abychom si museli za pár let koupit zase nové, aby byl byznys. Věci se nakupují, rychle vyhazují a mění za nové.
I co se týče dárků. Rodiče, i když třeba nemají peníze, vezmou si dokonce lichvářskou půjčku, která ohrožuje jejich rodinu, ale hlavně aby dětem koupili co ony chtějí. Je to výchovný průšvih. Děti pak chtějí víc a víc a běda, když jim rodiče něco nedopřejí. Obecně dostávají děti mnoho dárků nejen od rodičů, ale i prarodičů a věcí si pak tolik neváží.
Možná je lepší, zjistit si po čem dítě touží, ať už jako malé kreslí obrázek, přání pro Ježíška, nebo jako dospělejší se určitě zmíní, co by chtělo. Není pak nutné dítě zahrnout ještě další hromadou dárků, které se někdy líbí více rodičům a děti je prostě přijmou.
Já s bratrem jsme myslím dostávali optimální porci dárků, když jsme žili v Praze, ale jakmile jsme pak byli v zahraničí, rodiče nás také zahrnovali mnoha dárky. Pamatuji si, jak jsme s bratrem vždycky seděli u stromku a kolem nás postupně rostla hromada roztrhaných papírů.
Na druhou stranu si vzpomínám, že jsem si odmala přála panenku s dlouhými vlasy, každý rok jsem jí hledala pod stromkem a nic, první přišla v době, kdy mně bylo 14 let a už jsem o ní nijak nestála. Měla jsem snad 20 panenek buď holohlavých s plastovou hlavou, a nebo s krátkými vlasy. Moje maminka neměla ráda dlouhé vlasy, sama měla účes na krátko a i mě stříhala hlavu na kluka, do 9 let se mi i výjimečně stávalo, že když jsem měla kalhoty nebo kraťasy, tak mě cizí lidé venku oslovili stylem „chlapče.....“ až ve 12 letech jsem se postavila na zadní a měla pak pořád delší vlasy. Mojí mamince vadilo, když byl někde doma dlouhý vlas, v posteli, na gauči, v koupelně, bylo jí odporné vytírat podlahu a mít v hadru vlasy. Odpor k vlasům v hadru na podlahu jsem zdědila i já, a proto vždycky před vytíráním luxuji. No, ale vraťme se k panence. Já jsem si pak dokonce na poutích vyžadonila vždycky trumpetu, papírovou, která měla na konci dlouhé, barevné fáborky z papíru a na trumpetu jsem si nakreslila obličej a ty fáborky jsem si česala jako vlasy do culíků, copánků, byla to moje nejmilejší panenka, dokud mi jí doma někdo nevyhodil.
Když se mi pak narodila dcera, nechala jsem jí narůst vlasy až do půli zad a do školky a do školy chodila denodenně s různými neobvyklými copánkovými účesy, které jsem jí ráda ráno vymýšlela a česala.
Jinak jsem ale jako každý dostala od rodičů plno dárků, které mě nadchly. Kolo, piáno, hromady knížek, Barbieky, plno pěkného oblečení, foťák, atd. Vždycky po Štědrém dni byl ode mě na týden pokoj. Zalezla jsem si a přečetla všechny knížky, které jsem dostala. Byla jsem „hltač“ knih už od 5 let. Mobily a net nebyly, televize nevysílala celý den.
Zkuste si zavzpomínat na Vaše dětství, na Vaše Vánoce. Kdy jste dostali jako dítě nějaký mimořádný dárek, po kterém jste toužili? A jaký to byl?
Autor: Jana Yahoda
Přečteno: 4499x Komentářů: 0
Jaggni to!
Linkuj.cz!
del.icio.us
Facebook
