Profesionální image žena manažerka

Genderové aktivistky, feministky, hlásající rovnost pohlaví - škodí ženám.

29.11.2017 17:09

Jsem žena, matka, ženou jsem ráda, a netajím se tím, že nemám ráda genderové aktivistky a feministky.


To, co ale genderové aktivistky předvádí posledních pár let už je přes čáru, v podstatě již poškozují všechny ženy ve společnosti, dělají nám ostudu, ničí to, co jsme si samy dennodenní prací, bez vykřikování v televizi a na náměstích, vydobyly, aniž bychom byly aktivistkami, placenými státem v tzv. ziskových neziskovkách.

 

Vždyť přirozený vývoj ve společnosti postupně posouvá ženy ke svobodné volbě.

Každá žena si už dnes může sama určit:

- Zda chce mít rodinu, děti, a přijme k tomu roli třeba vrcholové manažerky.

- Zda chce mít rodinu, děti a jen si tak chodit do práce, nemít manažerský post.

- Zda chce být celý život doma s dětmi, vytvářet jen domácí zázemí své rodině, nebo pracovat z domova.

- Zda chce, aby v životě za ní vše rozhodoval partner, nebo ne.

- Zda chce, aby s partnerem měli rovný vztah, kdy si pomáhají navzájem jak je potřeba.

- Zda chce, aby muž byl oporou rodiny nebo ne.

- Zda chce mít pocit ochrany od svého partnera nebo ne.

- Zda chce chodit zahalená a být podřízená svému muži.

- atd.....

A je to správně, ať si každá žena sama, nebo po dohodě se svým partnerem zvolí co chce, co jí a jim oběma vyhovuje. Jakýkoliv nátlak psychický nebo fyzický, ze strany druhého partnera, ať už muže nebo ženy je špatný. A ve špatném vztahu žena setrvá, nebo odejde, opět je to na ní.

 

Další je - že tak jako každý chlap nemůže umět všechno, být zručný mechanik nebo skvělý vrcholový manažer, tak i ženy jsou různé a každá má vlohy na něco jiného. Proč je tlačit do manažerských postů když nechtějí?
Návrh na kvóty žen je zrůdnost!

Já osobně jsem feministka jen do té míry, že:

-  Neuznávám, že bych jako žena byla majetkem nějakého muže, který si mě vezme za ženu. Že bych mu tzv. patřila. Jsem svéprávný člověk , umím se rozhodovat a žít sama, nepotřebuji muže na to, aby mě řídil, nařizoval co smím a co nesmím, a vlastnil mě. Ani já jsem svého manžela nijak neomezovala a nic mu nenařizovala.

- Uznávám partnerský vztah ať už v manželství nebo žití na hromádce, kde oba jsou svéprávní lidé. Svatby považuji v moderní společnosti za zbytečné, vdala jsem se za Československa jen na nátlak mé mamky, abych neudělal ostudu rodině, a pak kvůli ekonomickým výhodám – byt od továrny pro novomanžele. Byla jiná doba.

- Muži i ženy mají volební právo a oba stejnou volbu, jaký život chtějí žít.

- Vždycky mi bylo fuk, když mně někdo říkal, že tohle se přeci pro ženu nehodí, tohle ženy nedělají, taková práce není pro ženu matku. Celý život si plním přání, bez ohledu na to, aniž bych zanedbávala moji rodinu. Nedělím lidi na muže, ženy, bílé, černé, křesťany, muslimy a nevěřící. Dělím je jen na fajn, se kterými se ráda vidím i ve volném čase, dobré-běžné, a pak mizerné, se kterými jsem jen když musím, jinak se jim vyhnu.

 

Dnešní genderové aktivistky a feministky hledají další a další věci, pro které chtějí bojovat za všechny ženy, logicky, požadují peníze od státu, především na své platy, chtějí neustále ukazovat, jak jsou potřebné, aby se uživily. Svými výstupy a aktivitami ale poškozují nás ženy, v očích mužů pak vypadáme jako hysterické, štěkající, blbky a nány, což většina žen není.

 

Stačilo mi pár minut v ČT u Jílkové, ohledně sexuálního harašení, kdy přímo na kameru stála asi 150kg aktivistka. Ženy se tam hádaly o tom, že by si muži neměli dovolovat jakýkoliv dotek v práci, jakoukoliv poznámku, rádoby vtipnou, jak to, že se někdy žena musí vyspat s chlapem, aby dostala roli ve filmu, atd. Prostě tlupa žen jak z jeskyně, které nechápou co je to život, a dokonce běžná, milá, denní koketérie mezi muži a ženami, je jim odporná. Pár dní na to byl pořad na ČT2 – Teorie rovnosti, kde jezdily aktivistky, skupinka mladých žen, a hlásaly na školách, v dětských domovech a jinde svá moudra. Kvóty na ženy ve vysokých postech, proč musí žena vařit, proč je na mateřské vždy žena, atd.

 

V TV pořadu Teorie rovnosti byly převážně mladé, genderové aktivistky, feministky, které o životě neví ještě nic.

- Odrovnala mě jejich vulgarita. Jely 4 ženy Škodovkou a televize neustále pípala, jak rozohněně nadávaly na muže a společnost. Pak měly akci na Míráku v Praze, plakáty se sprostými slovy.  Jestli si představují rovnost pohlaví tak, že budou mluvit sprostě, tak jako žena radím, ať radši někam zalezou do nory.

- Když autem míjeli pěkný bilboard od Bernarda s kresbou ženy u piva, opět sprostě nadávaly, ukazovaly prostředníček a já si říkala: „Chudinky, měly by navštívit psychiatra.“ Prý je odporné, když si jde někdo koupit nějakou věc a na reklamě u toho stojí krásná modelka. No a u parfémů jsou zase pěkní, svalnatí chlapi, a co? Ráda se podívá žena na muže a muž na ženu. To je přeci příroda!

- Oblečené byly tak, že by si jich žádný muž ani nevšimnul, a tzv. si o ně neopřel ani kolo, o makeupu nemluvě.

- Neuměly vůbec komunikovat, především s muži, staršími než ony. A když proti sobě měly tyto starší muže, např. z vlády, byly úplně trapné. Chlapi je se smíchem smázli jak zpocené okno.

- Dělaly nám ženám ostudu, styděla jsem se za ně.

 

Jak tohle múže stát financovat z daní lidí? Co je na tom společnosti prospěšného?

Je to nejen proti mužům, ale hlavně i proti ženám.

 

Jsem bývalá vrcholová manažerka ze zahraničních korporátů, a velmi dobrá, dle výsledků a referencí, ale např. bych nikdy nešla do české vlády, odmítla bych i post ve státních úřadech a firmách. Z principu. Vím, jak to tam chodí. Mám své morální zásady, svou hrdost a peníze u mě nejsou č.1, ani 2.

Jsem ráda, že jsem se dostala 3x na vysoký post jen svou prací, výsledky, komunikací a diplomacií, díky i dobrým šéfům a porci štěstí. Nikdy jsem se před nikým, mužem ani ženou nehrbila, nelezla jim do zadku, nevyspala se s někým kvůli kariéře, nikdy jsem nikoho nezničila, abych dostala jeho místo. Také byla moje pozice 2x zrušená, a já bez práce, protože jsem se odmítla před novým šéfem hrbit.

Vládla jsem, vedla mnoho mužů a žen. Mojí prací s nimi, jsem udělala ženám  lepší vizitku a vstupenku na vyšší posty, než aktivistky. Muži z 90% pode mnou pracovali v pohodě, neměli a nemají už problém mít ženu šéfovou. Leckdy jsem je vedla jako první žena v jejich životě. Hodně žen jsem motivovala a dostala je odspoda na post manažerek. A o tom to je. Být dobrým příkladem lidem kolem, a neřvat někde na náměstí nesmysly.

 

Denní koketérie mezi muži a ženami je krásná, milá, přirozená. Žena má zústat ženou, vždy hezká, upravená, milá, sexy, a chlap zase muž ochránce, galantní, milý, chlapský.

Osobně jsem celý život mezi muži a nezažila jsem sexuální harašení vůči mě. Každý muž věděl, kde je hranice u mě, a i já jí vůči nim nepřekračovala. Problém je, že některé ženy jsou vyzývavé, provokují, neznají míru, a když to muž špatně  pochopí, obviní ho ze sexuálního harašení, obtěžování. Jsou ženy, které se vyspí s muži pro kariéru, nebo aby získaly roli ve filmu, ale to je přeci jejich  volba, muž jen bere, co se nabízí. Sama jsem byla svědkem, jak neodbytná a lovící umí žena být.

 

Mám ráda muže, ráda s nimi spolupracuji, ve vedení firem jsem měla přímé podřízené muže a ženu jen jednu nebo max. dvě, z více důvodů, z mé praxe. Spolupráce s muži je mnohem jednodušší a otevřenější než se ženami. Byla jsem vrcholový manažer od 30 let do 49, pak byznys poradce a kouč, kde také ve větší míře spolupracuji s muži. Běžné ženy, které chtějí být ve vedení, na sobě musí zapracovat, nejen tím, že něco umí, ale i v komunikaci, diplomacii. Náladovost, závist, „zbytečné slepičí kvokání“, a očekávání, že pro ně jako ženy se budou dělat různé výjimky, ústupky, je obtěžující a zdržuje to ostatní. Muži spolu drží basu, ženy ne. To by se také měly naučit. Jsem 100% hetero a ženy mám obecně ráda též. I když mi některé, závistivé ženy, říkaly „polochlap v sukních“, já to brala jako kompliment :-)

 

Zažila jsem xkrát diskriminaci kvůli tomu, že jsem žena, nejvíc při pracovních interview, od Evropanů, ale to je život. Prostě jsem se otřepala a šla do toho dál jinde. Bohužel mnoho mužů posuzuje ženy podle své zkušenosti, podle své manželky, matky, bývalé, špatné spolupracovnice. Pokud manželka doma štěká a ječí na svého muže, myslíte, že si takový ředitel pod sebe v práci vezme ženy? Chce mít klid aspoň v práci.

 

Aktivistky by spíše měly učit ženy většímu sebevědomí, sebeúctě, aby šly za svým a nečekali na kvóty apod., aby vychovávaly své syny ne jako slabé mamánky, ale jako sebevědomé, silné, nebojácné muže, galantní k ženám, dobré partnery pro ženy, pro život.

Já osobně jsem svůj díl v tomto směru společnosti už dost odvedla, i dle hodnocení snachy.

 

Snažím se ženy podporovat, ale teď už jen ty, které projeví zájem, které chtějí něco změnit. Posílit jejich sebevědomí, aby se nebály plnit si svá přání, třeba i udělat radikálnější změnu v životě, aby žily život naplno, spokojeně, podle jejich představ. Aby ve stáří nelitovaly, že něco neudělaly.

A prosím – nechte nám nadále galantní muže, co nám pomohou do kabátu, podrží dveře, ponesou těžké tašky, pochválí vzhled, usmějou se na nás.

Učím ženy už cca 20 let  – „Pokud vás alespoň 1x měsíčně nějaký muž nepochválí, že vám to sluší, že máte hezké šaty, hezký účes, pak byste se nad sebou měly zamyslet a něco u sebe změnit.“

Doufám, že ty bezpohlavní, vulgární, zapšklé, genderové aktivistky, feministky, nebudou nutit ženy, aby někde udávali muže za galantnost.

 

Chtějí-li ženy něco ve společnosti změnit, měly by především každá - začít u sebe.


zena manazerka

 


Autor: Jana Yahoda
Přečteno: 1527x Komentářů: 0

Líbil se vám článek? Dejte o něm vědět ostatním!

Napište komentář.
Omlouváme se, ale z důvodu ochrany proti Spamu bude zobrazen po kontrole.

 

Pozvánky

Zajímave weby
Jana Yahoda Osobni manazerske poradenstvi a koucink pro podnikatele a top manazery OnlinE manazerske dovednosti pro podnikatele a top manazery od Jana Yahoda