Jak učíte děti hospodařit s penězi?
16.10.2010 10:49
Na základě soutěže ze dne 16.10.2010 – 5.11.2010. jsme vybrali těchto 6 vítězných příběhů, rad, jak správně učit děti spořit a hospodařit s penězi. Nejen manažerky, ale všechny ženy by měly spolu se svými partnery dobře vychovat a připravit své děti pro život.
1.
Vychováváme vlastním příkladem.
Děti bychom měli naučit, jak hospodařit s penězi, aby byly dobře připravené pro život. Zastávám však názor, že výchova k hospodaření by neměla být moc přísná, ale ani příliš benevolentní. Nechci z nich vychovat trapné škudlily s kalkulačkou v hlavě, kteří si v životě nic nedopřejí a pro korunu by si nechali vrtat koleno, ale ani marnotratné hýřily. Když se někde moc tlačí na pilu, nic dobrého to nepřinese.
Snažíme se je vychovávat vlastním příkladem. Celý život řádně pracujeme, staráme se o své děti, rodiče i svůj majetek, část svého platu pravidelně spoříme na stavebním spoření, pro všechny členy rodiny, s manželem máme také penzijní spoření, spoříme na spořicích účtech a celá rodina jsme pojištěná pro případ úrazu. Každý větší výdaj peněz všichni doma společně řádně zvážíme. Rozhodně si nebereme žádné půjčky!!! Razíme doma takovou teorii, že když někdo něco chce, tak ať si na to nejdříve našetří.
Mám dva syny (středoškoláky) a ti od nás dostávají kapesné 500,- Kč na měsíc (na dopravu, školní pomůcky, svačiny, či jiné mimořádné výdaje jim dáváme zvlášť). Za to musí sice doma dost pomáhat s domkem a zahradou, ale jinak je nijak nedřeme z kůže. Něco málo také dostávají od babiček k svátku či narozeninám. Našli si taky pár brigád, některé stálé, některé nárazové. Chodí pomáhat o víkendech na akce do restaurace, provádějí průzkum veřejného mínění, občas vypomáhají na stavbách nebo čistí les. Také když se jim doma třeba něco nehodí a nepotřebují to, prodají to na Aukru a mají z toho nějakou korunu. Jen ať se trošku otrkají. Ať se chlapci učí, že zadarmo v životě nic nedostanou a nikomu nelítají pečení holubi, bez přičinění, přímo do huby.
Vladimíra Šajtarová, Studénka
2.
Dobré účty dělají dobré přátelé i manželé.
V naší rodině máme společné lóže i peněženku. Do všeho jdeme společně. Máme společný účet, a tak nám to oběma vyhovuje. Kupujeme společně dárky pro rodinu, víme o každé utracené koruně. Syn model společného hospodaření, okopíroval od svých rodičů. Stejně jako my se dnes manželkou radí o zásadních investicích, nákupech a běžném provozu v domácnosti. Dcera je zatím svobodná.
Své děti jsem se snažila vést ke vztahu k penězům, jak jen jsem nejlíp uměla. Ani jeden z nich neměl hysterické záchvaty před hračkárnou a nedupal nožičkami pro auto. Když vidím cizí dítě v takovém afektu, chce se mi ho za matku potrestat.
Když byly naše děti ve školním věku, dostávaly kapesné. Dítě se naučí hospodařit s malou částkou, kterou jim poskytneme. Bude si muset naplánovat své výdaje. Díky kapesnému si stanoví své priority a zjistí,že nejprve bude muset upokojit svoje potřeby a až potom svá přání, že věci nespadnou člověku jen tak do klína.
Od 15 let měly obě děti spořicí účet.
Myslím, že jsem se za své děti nemusela nikdy stydět.
Ivana Korousová, Třinec
3.
Dnes již děti podle mého názoru dostávají mnohem více peněz, než tomu bylo dříve. Rodiče jim nic neodepřou. Pamatuji si, že jsem dostávala od základní školy padesátikorunu na měsíc a ještě jsem z toho dokázala ušetřit. Když už jsem si něco
koupila, tak to byla většinou čokoláda a pak jsem ji doma rozdělila pro všechny. Měli jsme každý svůj kelímek a do každého jsem každému členu rodiny dala jeden proužek čokolády (bylo nás 5, takže to akorát vycházelo). Myslím si, že to bohatě stačilo a nyní v dospělosti umím výborně zacházet s penězi. Dokážu i z mála ušetřit, což se třeba nedá říci o mém
manželovi. Ten dostával v dětství peníze každý den a hned je po škole utratil. Na dnešní době mi vadí, že místo aby rodiče
dělali dětem do školy svačiny, raději jim dají peníze a oni si za to nakoupí akorát sladkosti.
Kamila Kováčová, Nový Bor
4.
Ach ty děti, kdyby mohly, všechno by utratily, v dnešním světě je přece tolik lákadel! Sladkosti, hračky, které umí vydávat nejrůznější zvuky, a které se umí skvěle pohybovat, ale i oblečení atd. Dnešní děti už si stěží umí představit, že by žily třeba před sto lety a jako sladkost by od maminky dostaly jablíčko, na hraní by jim tatínek vyrobil dřevěného koně a na sobě by neměly tričko s obrázkem oblíbeného superhrdiny. Ale i my - rodiče, jsme si toto již nedokázali představit. Hospodařit s penězi je velice těžké. Co si budeme namlouvat, i my rodiče občas utratíme peníze za něco, co zkrátka vůbec nepotřebujeme. A mnohdy to nejsou žádné drobné. Co bychom tedy měli dělat proto, abychom děti naučili dobře hospodařit s penězi?
Především bychom měli dětem vysvětlit jejich hodnotu. Bez práce nejsou koláče a každá radost, kterou si dopřejeme, nás zpravidla stojí nějaké ty peníze. V životě zkrátka platí "něco za něco" a proto bychom měli děti také naučit dobře uvažovat nad tím, co skutečně potřebujeme a co si můžeme dopřát, pokud nám na to zbudou peníze. V neposlední řadě bychom neměli zapomínat na to, že děti si z nás dospělých berou příklad a proto bychom se měli snažit, abychom jim byli dobrým vzorem. I když ale uděláme vše potřebné, může se stát, že dítě své kapesné utratí celé za úplnou zbytečnost. Nesmíme tedy zapomínat na to, že děti jsou zkrátka děti. Nemůžeme od nich očekávat, že když jim vše vysvětlíme a ukážeme, že "nešlápnou vedle". My rodiče jsme tady od toho, abychom jim v takové situaci znovu trpělivě vysvětlili, jak nejlépe hospodařit s penězi. Řešením rozhodně není převzít za dítě odpovědnost nebo mu úplně zakázat kapesné. Dítě by mělo mít k dispozici určitou finanční částku, se kterou se bude učit zacházet. Doufám, že tento příspěvek vám byl inspirací. Věřím, že vaše dítě vše zvládne, a penězům porozumí stejně dobře jako počítání do desíti.
Ema Komárková, Bohumín
5.
Mě mamka učila hospodařit tak, že mi dávala peníze, jen když jsem je opravdu potřebovala. A vždy mi říkala, ať si zbytek schovám, že mi už další žádné nedá. Ze začátku jsem jí neposlouchala a utrácela do poslední koruny. A pak, když jsem byla ve městě a něco mě zaujalo a strašně jsem si to přála, tak mi mamka řekla, no vidíš, neměla sis utratit všechno. A neměla jsem nic. Potom jsem si schovávala každou korunku a koupila jsem si krásné šatičky na léto. :) Od té doby neutrácím za 'blbiny', které ani v životě nepotřebuji, šetřím každou korunku. Mohu si tak udělat větší radost. :)
Zdeňka Pálková
6.
Rodiče mi o penězích neříkali nikdy nic, než jen to, že jich je málo, a že to a to nepotřebuji, když jsem byla sama dospělá moc jsem s nimi neuměla nakládat, tak jsem se rozhodla, že děti něco naučím.
Od mala, i když synek ve svých sedmi letech chodil vracet láhve od piva a minerálek, aby měl "korunky", trvala jsem ale na tom, že když potřeboval cokoli koupit - boty, kolo, kalhoty, věci do školy, které byly "nadstandartní" např. pouze barvou a tudíž dražší, aby mi vždy 1 Kč dal. Bylo to málo, ale vypěstovala jsem v něm, že stejně jako se dají koruny získat, tak se musí platit. Občas jsem jim platila za domácí práce, ty těžší - když měnili s dcerou okna, synovi bylo 15, dcerce 12, tak dostávali 40 Kč na hodinu, chtěli značkové oblečení na lyže, tak "makali".
Syn (24) studuje a vydělává si na brigádách slušně, jen mám pocit, že neumí tak hospodařit jako dcera (21), ta také studuje a už si dělá i měsíční rozpočty, co je nutné zaplatit a co jí zbude z brigády. Celkově jsem je naučila, že peníze jsou na prima věci, ale že nejprve se musí zaplatit ty nejdůležitější věci - nájem, telefon, poplatky a pak je možné si něco koupit. Roky soutěžím a využívám různých slev i na internetu, takže dnes už děti vědí, že nepotřebují džíny za 2,5 tisíce, což v jejich očích byl kdysi "poklad", o to více, že si na něj vydělaly sami, ale už také přemýšlejí a rozvažují, kde se dají koupit levněji.
Celkově mohu říci, že od 12ti let dělají oba brigády dodnes, a že si oblečení až na výjimky kupují sami, včetně toho, že si platí své "požitky", ať již to je kultura, či třeba kosmetika.
Mám z toho moc dobrý pocit, protože i mnoho dospělých neumí hospodařit. Asi to je i tím, že částí duše jsem ekonom a musela jsem se celý život dost "obracet" a na nikoho jsem se nemohla spoléhat.
Naučit děti hospodařit s penězi považuji vedle lásky a dobrého vzdělání jako největší vklad dětem "do života". Jsem na své děti pyšná.
Jindra Vojíková, Praha
Autor: office ZM
Přečteno: 5189x Komentářů: 2
Líbil se vám článek? Dejte o něm vědět ostatním!
Jaggni to!
Linkuj.cz!
del.icio.us
FacebookPřidejte svůj komentář k článku - váš názor nás zajímá
- Mě se to moc líbí
- veronika 18.10.2010 15:57
- inspirativní a užitečné :-)
- Al 06.11.2010 12:04
