Profesionální image žena manažerka

Mají rodiče učit své děti jak se ubránit, prát se? - 1

03.05.2011 08:40

Podle mě - ano. Rodiče by měli vychovávat své děti, aby byly slušné, snažily se vše nejprve řešit dohodou, ale v životě nastávají situace, kdy je třeba se poprat. Zároveň by se měly děti učit pomáhat a zastávat se slabších. Sourozenci by si měli vzájemně pomáhat.

Je to zajímavé, když je člověk dítě, čím je mladší, tím více se konflikty řeší rvačkou a naopak čím starší a dospělejší je, tím více se učí "prát" slovy a diplomacií. Je to přirozený vývoj, člověk se životem učí.

Nejhorší chyby, které rodiče dělají:

-          učí své děti, aby pokud jim nějaké dítě nadává, bere hračky, napadá je, aby to neřešily, nepraly se a šly to říct jednomu z rodičů nebo učitelce ve škole

Co se stane? Dítě dostane punc žalobníka, ostatní děti se mu budou posmívat a bude z něj pěkný otloukánek, kterého si agresívnější děti vychutnají. Bude mít problém s vlastním sebevědomím, který pak trvá, bohužel leckdy až do dospělosti. Rodiče tímto i dítě ničí ve smyslu samostatnosti, aby se učilo řešit si své konflikty s vrstevníky, a nebo staršími dětmi samo a být hrdý na sebe, že se umí o sebe postarat sám.

-          učí své děti, pokud se s nimi chce vrstevník nebo starší dítě prát, ať raději utečou

Opět špatně. Agresivní spolužák, pokud před ním "jeho cíl" uteče, ví, že se ho bojí a opět se na něj zaměří a bude jej napadat dál.

Dítě by mělo důvěřovat rodičům, vědět, že jsou vždy připraveni mu pomoci, nemělo by se bát jim cokoliv říct, ale rodiče by měli být moudří a vždy zvážit, zda si situaci má dítě vyřešit samo, a nebo už nastal čas, kdy zakročí rodič a pomůže mu.

Řeknu Vám něco o sobě. Byla jsem hyperaktivní dítě, vyhodili mě např. z jeslí, nechtěla jsem odpoledne spát a rušila jsem. Můj otec rád koukal v TV na kick boxing, a doma jsme spolu na oko boxovali, já pěstmi do táty a on jen tak lehce rukama, aby mě to nebolelo, byla to hra. Učil mě, jak si mám krýt obličej a pokud mě někdo napadne, dítě nebo dospělý, kam mám mířit. Byla jsem poučována od rodičů, jak dát pozor na zlé lidi a úchyláky, abych nechodila sama do míst, která jsou nebezpečná, apod. Táta byl skaut, a tak mě i vychovával, spolu s mamkou i k tomu, abych se zastávala slabších, pomáhala jim.

Vyrostla jsem od 3 let v prostředí mezi klukama, když jsme byli malí, při hádce byla rvačka raz dva. Bylo zajímavé, že mě kluci uznávali a nechali mezi sebou, i když jsem někdy s nějakým klukem prohrála. Líbilo se jim, že jsem se k problému postavila čelem, nebála se a necouvla. Někdy v 1. třídě jsem zjistila, že největší výprask dá člověk jinému chytrým slovem. Měla jsem to z domova, když jsem hrozně zlobila, táta ke mně promluvil. Postupně jsem uměla "bít slovem" i já.

Nicméně snad každý ať je kluk nebo holka, si vzpomene na situace, kdy byl v ohrožení nebo se v ohrožení cítil. Tehdy dítě nebo dospělý rychle zvažuje, jakou taktiku zvolit, co říct, co udělat a je prostě dobře, když si je člověk jistý, že když bude napaden, že se nedá jen tak.

Ve škole byla šikana vždycky, ale byla tam i ta protiváha, kdy jsme se my ostatní proti agresivním dětem postavili a chránili jsme své slabé spolužáky. Úchyláci venku běhali také, lákali nás holky do domů, dávali bonbóny u školy, ale my jsme si dávali bacha, rodiče nás často varovali. Např. když jsem chodila do osmé třídy, minisukně těsně pod zadek, a byla jsem sama v šatně - kleci, přišli dva starší kluci z devítky, zavřeli za sebou dveře s tím, že si se mnou trochu pohrají. Řekla jsem jim, že jestli se mě jen dotknou, tak je tak zmlátím, že to ještě nezažili. Jeden se o to pokusil a dostal ode mě pěstí do břicha. Začali se oba smát - "tak ona se umí prát, jejda to je nebezpečná kočka, tu radši necháme" - a odešli. Nikomu jsem nic neřekla a s těma klukama jsme pak byli v pohodě. Normálně jsme se bavili, smáli a už si ke mně nikdy nic nedovolili.

Když mě bylo 10 let a napadl mě dospělý člověk, který si na mě počkal v domě, tehdy jsem boxovala a kopala jak o život, ale ubránila jsem se, on pak utekl. Měla jsem jen pár modřin na zádech a rukou, ale velký šrám na duši, byl to šok. Rodičům jsem to řekla hned a do toho domu jsem pak už nešla.

Mé děti jsem odmalinka učila už při hrách na písku. Bere ti někdo něco? Dej mu 1. a 2. slovní varování, a pokud ti dál něco bere nebo se chce prát, kopni ho do zadku. Tam se mu nic nestane, ale dá pokoj. Sledovala jsem pak po očku co se na písku děje. Když ke mně nějaká matka přivedla své řvoucí dítě a ječela, že mám agresívní dítě, že jejího miláčka koplo do zadku, v klidu jsem se zeptala třeba syna, jak to bylo a pak jsem ho před tou hysterkou a jejím mamánkem pochválila, protože dodržel výstrahy a pak byla rána na místě. Obě moje děti se uměly ubránit a já byla ráda. Nikdy jsme neřešili šikanu ve škole apod. Uměly si vše vyřídit samy a chránily se i navzájem, jak to má u sourozenců být.

Dnes je agresivity stále více a bohužel naše zákony chrání čím dál tím více zloděje, agresívní, nenormální jedince a vrahy, a ne slušné lidi.

Měly bychom vychovávat své děti, aby byly slušnými, sebevědomými lidmi, ale uměly se i ubránit. Předně slovy, ale v nevyhnutelných situacích i rvačkou. Aby pokud možno vyhrávali slušní nad hajzlíky.

 

Na toto téma jsme i vyhlásili soutěž a doporučujeme Vám si pak přečíst i příspěvky a názory ostatních žen v článku Mají rodiče učit své děti jak se ubránit, prát se? - 2. Otiskneme jej 9.5.2011

kids_sand_380


Autor: Jana Yahoda Peterkova
Přečteno: 4963x Komentářů: 0

Líbil se vám článek? Dejte o něm vědět ostatním!

Napište komentář.
Omlouváme se, ale z důvodu ochrany proti Spamu bude zobrazen po kontrole.

 

Pozvánky

Zajímave weby
Jana Yahoda Osobni manazerske poradenstvi a koucink pro podnikatele a top manazery OnlinE manazerske dovednosti pro podnikatele a top manazery od Jana Yahoda