Tři ženy v nemocnici a božský štrůdl od babičky z Moravy.
07.08.2011 14:56
Byla jsem čtyři dny v nemocnici Ostrava, na operaci slzných kanálků. Když jsem se probudila z narkózy, ležela jsem v pokoji u okna a měla jsem vedle sebe dvě sousedky, starší paní, obě bydlící na severu Moravy, ale jak jedna později řekla, ona pocházela od Brna.
Je to zvláštní, když člověk leží v nemocnici, co všechno se probere se spoluležícími na pokoji, přestože se ti lidé vidí poprvé v životě a jen na určitou dobu. Tam se nespěchá, je dost času si povídat. Zároveň je nepsaným, hezkým pravidlem, že si všichni na pokoji vzájemně pomáhají, jak je potřeba.
Sešly jsme se 3 ženy, já relativně nejmladší, pak paní asi něco přes 60 let a paní, které jsem odhadovala věk asi 75 let. Když jsem se probudila z narkózy, oči nateklé, v nose tamponáž převázanou pod nosem ještě gázou, vypadala jsem jak jelen Rudolf z vánočního spřežení, co má místo nosu červenou žárovku, já měla na konci nosu červenou bambuli z gázy.
Na pokoji nebyla televize, a tak jsme si povídaly. Byly to zajímavé a chytré ženy. Ptala jsem se jich pak, jaká vlastně byla jejich profese a paní vedle mě pracovala jako vedoucí ubytovny a nejstarší babi jako účetní velké firmy. Měly i hezký vztah se svými manželi a rodinou, kteří jim buď volali a nebo je navštěvovali. Společně jsme se hodně nasmály, což bylo u mě náročné a pro nejstarší babi chvílemi také, ale smích je přeci ta nejlepší medicína.
Nejstarší babi z nás byla nejvíce nemocná, ale plná optimismu, vitální, při povídání se musela sem tam připojit ke kyslíku nebo si odkašlat. Na chodbě oddělení byl počítač s Internetem. Všimla jsem si, že u něj sedávají pouze dva lidé mimo mě - jeden mladší muž a tato babička. Byla výborná, vždycky řekla, že se jde podívat co se děje ve světě, aby byla v obraze. Obdivovala jsem jí od prvního momentu, a když jsem 4. den odjížděla, loučila jsem se s ní, že jí přeji moc a moc zdraví a pokud se někdy dožiji jejího věku, ráda bych byla jako ona, protože je prostě skvělá. A kdykoliv doma upeču štrúdl, bude vždy podle jejího receptu a vzpomenu si při něm na ní.
Druhá paní byla také velice milá, první večer jedna z nich říkala a druhá přitakávala, že se obávaly, koho třetího jim přivezou na pokoj a že je to fajn, že jsem to byla já, že jsme se sešly fakt dobré ženské.
Ony byly z Moravy, já přivandrovalec z Prahy. Lidé někdy říkají, že Moraváci nemají rádi Pražáky.....ale já tuto zkušenost nemám, myslím, že je to všude na světě jen o chování lidí k sobě vzájemně.
A co jsme tam my tři mimo jiné probíraly?
- První večer asi 4 hodiny různé politické systémy, svorně jsme nadávaly, jak to naši politici u nás huntují a EU také. A to se muži smějí, že prý ženy mluví jen o vaření a dětech !
- Dnes politici mění každý zákon už hned měsíc po vydání, protože je špatně vymyšlený. Nejstarší babi říkala, že za Marie Terezie, když byl problém, najala 2 zkušené odborníky, dala jim 2 roky a oni vymysleli zákon, který v Rakousku funguje beze změny dodnes.
- Dozvěděla jsem se něco víc, jak těžký byl život za 2. světové války, kdy bylo vše na lístky a všeho málo
- Nejstarší babi vyprávěla, jak moc chtěla za války jednu látku na šaty, byla prý krásná a její maminka se nakonec nechala přemluvit a směnila nějaké lístky na jídlo, aby tu látku mohla koupit. A když doma šaty ušily, nemohla je babi nosit - prý tak kousaly, že se to vůbec nedalo vydržet
- Probraly jsme drby o známých lidech. Obě babči říkaly:"Tak nám ještě řekněte co je nového v Praze." Vyprávěly jsme si kdy, která z nás potkala někoho známého a jak nás překvapil, buď jako příjemný a chytrý člověk, a nebo naopak některé zpěvačky jako naprosto hloupé. Jmenovat je tu nebudu :-)
- Zdrbly jsme dnešní mladé ženy, že mají malé děti pozdě, a proto jsou moc přecitlivělé a často nic nestíhají. "My" jsme musely zvládat vše. Nebyla automatka, bavlněné pleny se praly denně, muselo se denně vařit, vyvařovat dudlíky a láhve, zavařovat, šít obleky, neměly jsme auto...a přesto to byla nádhera.
- Otevřelo se i citlivé téma, když se stane, že nějaká matka má jedno ze svých dětí raději než druhé a dává to hodně najevo. Přitakávaly jsme si, že všechny tři máme své děti stejně rády a že to musí bohužel každé děcko, kterému rodiče takto ublíží špatně nést a ovlivní ho to do života.
- Když jsem řekla:" Poraďte mi nějaký dobrý, moravský recept na něco sladkého, protože vy tady na Moravě umíte takové koláčky a buchty, jaké neumí nikde jinde v Čechách." Začala debata o receptech. Já a babi vedle mě jsme si zapsaly pár receptů, které nám nejstarší babi nadiktovala.
- "Děláte štrůdl z lístkového těsta? Strouháte do něj jablka na struhadle na hrubo?" My dvě jsme odpověděly "ano" a nejstarší babi na to "no, a to je úplně špatně". Nadiktovala nám pak recept. Říkala, že je svým štrůdlem vyhlášená, ten prý umí nejlépe.
- Probraly jsme manželské vztahy, smály jsme se, jak nám nejstarší babi radila, jak se musí na muže, i když jsme věděly, jak moc ráda má toho svého a nedá na něj dopustit.
- Vedle našeho pokoje byl pokoj se 3 staršími muži a měli jsme společnou koupelnu a WC, dveře nešly zamykat, jen se na nich šoupala cedulka Obsazeno - Volno. Byla to sranda, my pečlivé ženské a chlapi na vše kašlali, cedulka necedulka, trhli dveřmi na WC, prkénko nahoře, někdy se netrefili, nechali cedulku Obsazeno ....smály jsme se jim, ale jinak nám bylo líto hlavně jednoho z nich, který byl vážně nemocný.
Přesahuji svůj obvyklý rozsah článku, a tak skončím. Chtěla jsem Vám jen přiblížit, jak spolu 3 cizí ženy strávily 4 dni v nemocnici a jak si společně zpříjemnily pobyt. Třetí den odešla domů moje sousedka, čtvrtý den jsem odjela já a nejstarší babi tam ještě zůstala. Moc jí držím palce, ať se uzdraví a ještě hodně let peče doma ten svůj božský štrůdl.
Chcete znát ten recept? Určitě ano. Najdete ho zde na webu v menu v Recepty Vaříme.
Autor: Jana Yahoda
Přečteno: 4517x Komentářů: 0
Jaggni to!
Linkuj.cz!
del.icio.us
Facebook
